Začalo mi zkouškové období a to vždy chytám roupy. Místo učení a koncentrace vyhledávám lety a vybírám si destinace, kam bych tak jela. Tentokrát mi pomohla Asociace DICE, vybrala to za mě. S přítelem jsme se přihlásili na naši vůbec první výměnu mládeže v rámci programu Erasmus+. Naše žádost byla přijata a my jsme tak mohli balit kufry. Čekala nás proslulá Itálie, zmrzlina a pizza!

Koncem února začalo naše malé dobrodružství. Téma jsme si nemohli vybrat lépe – Jídlo. Plní očekávání a snad i trošku nervózní jsme přijížděli do města Caserta, kde na nás čekala usměvavá dvojice organizátorů Andrea a Paula a spousta dalších mladých lidí, kteří už netrpělivě čekali na svou večeři. S plným žaludkem se lépe seznamuje, a tak jsme se přidali i my a postupně jsme začali poznávat naši týdenní rodinu, která se sjela z celé Evropy i ne Evropy. Sešlo se celkem osm států po pěti členech: Gruzie, Jordánsko, Rumunsko, Island, Česká republika, Bosna a Hercegovina, Itálie a Řecko. Asi nemusím vysvětlovat, že zapamatovat si tak různorodá jména byl na pár dní oříšek.

Náš program byl bohatý, snídaně začínala už v sedm a trvala celé dvě hodiny, přesto jsme ji často nestihli. Znáte to, večery se protáhnou a nakonec se dostanete do postele nad ránem.  Po té následovaly dva bloky aktivit – her, tvoření, tance, seznamování a exkurze do italské školy vaření –  café pauza, bez které by to v Itálii nefungovalo a večerní Interculture evening, kde jsme všichni měli prezentovat své země a připravit pro ostatní malou ochutnávku. Nejvíce mě zaujalo Jordánsko, kde si Addib, Aya, Zainab, Arkan a Yazeed připravili také ukázku svých tradičních oděvů a pro každého přivezli malý suvenýr. Náš evening byl společně s Gruzií a pro ostatní se tak jednalo o největší ochutnávku tradičního alkoholu obou zemí. Z české becherovky, slivovice a piva nezbyla ani kapka a to, že je u nás pivo levnější než voda věděl snad každý. Naše břicha zase nejlépe dokázali nasytit Řekové, kteří nám ukázali jejich kuchařský um v podobě tradičního pokrmu tzatziki. Ale nebylo to jen o ochutnávání a představování našich zemí, které byli tak dokonale rozdílné. Bylo to o sblížení, poznání nových lidí, vytvoření přátelství a zdokonalení našich jazykových schopností. Moje nejoblíbenější dvě hry byly Nobob a Secret friend.

Nobob byla figurka z Kinder vajíčka, která měla záporný charakter. Dostal ji každý kdo odpověděl ne, a když ji někdo vlastnil dlouho, čekal ho trest třeba v podání zpívání či tancování na určitou hudbu, do teď se směju, když si vzpomenu, jak se kluci pokoušeli napodobit Pomádu. Secret friend byla zase vaše soulmate, která se měla starat, abyste se měl hezky.

A protože jsme byli v Itálii, bylo naší povinností ochutnat alespoň jednou pizzu a neexistovalo lepší místo než Neapol, kde vznikla samotná Margherita. Měli jsme na to vyhrazený celý den a po různých skupinkách jsme vlakem odjížděli na náš labužnický zážitek. Kvůli tomu bych tam dokázala žít. Kromě jídla jsme ale také poznávali spletité neapolské uličky a pozorovali tamní život. Nahlédnout do historie nám umožnil také Royal Palac of Caserta, který sídlil deset minut od našeho ubytování a který se pyšní svou honosí.

Bohužel čas nejde zastavit a tak jsme se všichni naposledy objali, rozloučili, vyměnili si instagramy a vydali se každý svou cestou. Náš kontakt ale neskončil. Naše facebooková skupina žije dál a příspěvky stále přibývají.
Já si z celého pobytu přivážím neskutečné množství pozitivní energie, slunné nálady, nových přátel, zážitků a chuť dál se rozvíjet a poznávat. Vždyť svět je tak velký! Moc děkuji organizátorům a mému skvělému českému týmu: naší vedoucí Katy, Niki, Karol a Mikovi. V hlavě mi stále zní naše „hymna“ All night. Díky.

Text: Vendy Baštincová

Fotografie: Vendy Baštincová